VÝSLEDKY

Výsledky průzkumů jsou velmi proměnlivé, a to i v případě jednotlivých fakult, studijních programů, ale i jejich typů a formy studia. Proto se interně pracuje s výsledky, které umožňují jemnou filtraci napříč různými specifiky. K tomuto nástroji mají přístup všichni zaměstnanci Univerzity Karlovy. Na jednotlivé fakulty je pak distribuována datová matice, aby i informace, které osoby poskytují v rámci otevřených odpovědí, byly interně vyhodnoceny a případně sjednána náprava.

Detailní výsledky šetření mezi osobami, které předčasně zanechaly studia, se oproti ostatním celouniverzitním průzkumům nezveřejňují.

Téměř dvě třetiny osob (65 %) byly o svém odchodu ze studia pevně rozhodnuty.

Mezi nejčastější důvody zanechání studia patří zanechání studia z osobních důvodů, včetně zdravotních (41 %), nenaplnění očekávání ze strany studijního programu (39 %) a ztráta zájmu o obor (38 %).

U osob se zdravotním znevýhodněním jsou osobní důvody, včetně zdravotních, dominantní (70 %).

Necelá polovina osob, která zanechala studia, již opětovně studuje na vysoké škole (46 % z nich na Univerzitě Karlově).

Třetina osob plánuje studovat na vysoké škole (37 % opět na Univerzitě Karlově na stejné fakultě) a necelá čtvrtina studium na vysoké škole neplánuje.

Osobám, které zanechaly studia, by nejvíce v úspěšném absolvování studia pomohla možnost individuálního studijního plánu (43 %), větší motivace ze strany vyučujících (41 %), individuální poradenství (38 %) či kurzy efektivního učení (36 %).

Zhruba dvě pětiny studujících byly o svém odchodu pevně rozhodnuty a svou situaci s nikým neřešily. Přibližně polovina svou situaci před odchodem konzultovala, nejčastěji se školitelem.

Zhruba tři čtvrtiny osob ukončila doktorské studium z vlastního rozhodnutí. V 15 % případů bylo studium ukončeno kvůli nesplnění povinností dle individuálního studijního plánu.

Doktorské studium před jeho předčasným ukončením přerušilo 27 % respondentů. Nejčastějším důvodem přerušení byla rodičovská dovolená a péče o děti.

Největší studijní překážkou byla náročnost řešení disertační práce včetně přípravy a výzkumu. K jejímu vlivu na předčasný odchod se kladně vyjádřilo 46 % respondentů; významnou překážkou byla také odborná publikační činnost (38 %).

Mezi hlavní důvody předčasného odchodu patří osobní důvody, pracovní vytížení, obtížné sladění rodinného života se studiem a nedostatečné finanční ohodnocení. Každý z těchto důvodů uvedla jako významný zhruba polovina respondentů.

Naopak kvalita studijního programu, nevyhovující infrastruktura nebo ztráta zájmu o obor byly významným důvodem odchodu jen přibližně v pětině případů.

Podíl spokojených se spoluprací se školitelem se ve většině sledovaných aspektů pohybuje mírně nad 50 %. To je výrazně méně než u absolventů a ukazuje to na význam spolupráce se školitelem pro úspěšnost studia.

Zhruba dvě pětiny odchozích zároveň uvedly, že nespokojenost se spoluprací se školitelem měla vliv na jejich rozhodnutí studium předčasně ukončit.

Více než dvě třetiny odchozích (68 %) neměly v době předčasného ukončení studia disertační práci z větší části dokončenou. U téměř pětiny (19 %) však byla práce již z větší části hotová nebo těsně před dokončením, což znamená, že do jejího dokončení již bylo investováno značné úsilí.

Nejčastěji by studující uvítali podporu v podobě širších možností finanční podpory spojené se studiem (47 %) a cílené pomoci s publikováním (44 %). Následovaly alternativní možnosti plnění povinností individuálního studijního plánu a možnost snadnější výměny školitele nebo lepší kontrola jeho činnosti (shodně 36 %).

Povolání respondentů odpovídá oborovému zaměření jejich nedokončeného doktorského studia u 40 % z nich, zatímco u 39 % oborovému zaměření neodpovídá. Zbývajících 22 % uvádí částečnou shodu.

I přes předčasné ukončení studia jej třetina respondentů hodnotí jako přínosné pro svou profesní kariéru. Polovina vnímá jeho vliv jako neutrální a necelá pětina jako negativní.